Další články z blogu

05/06/2017
Také vás občas rozčiluje, když vás někdo nechápe? Mě ano, pak si uvědomím, že jsem to možná špatně vysvětlila a to mě taky rozčílí, protože mě rozčílí fakt, že něco neumím vysvětlit. Před časem se mě při...
02/02/2017
Všichni koučují, my gaučujeme.. slyším a čtu na sociálních sítích.  Nevím, možná se mi to jen zdá, ale slova kouč, koučink a koučování se stávají v našich zemích slovy, které přestávají mít punc profesionality...
12/01/2016
V čem je seventy7 a jejich strategie nápomocná všem K tomu, abychom dobře pracovali, potřebujeme jednu věc. A to vědomí, že naše  práce má smysl. Neděláme práci jen pro peníze, neděláme práci pro práci,...

Potřebujete číslo na psychoterapeuta? Aneb jaký je rozdíl mezi terapií a koučinkem.

Pondělí, Červen 5, 2017

Také vás občas rozčiluje, když vás někdo nechápe? Mě ano, pak si uvědomím, že jsem to možná špatně vysvětlila a to mě taky rozčílí, protože mě rozčílí fakt, že něco neumím vysvětlit.

Před časem se mě při sezení klientka zeptala na rozdíl mezi koučováním a psychoterapií. “Ááá - moje téma,” pomyslela jsem si a spustila jsem: “Koučink je orientovaný na výsledek, na přítomnost a na cíl. Je výkonnostně zaměřený, je strukturovaný a klient by se měl vždy posunout.”

“To nechápu, to je stejné jako některé terapie,” namítla klientka a nadále očekávala uspokojivou odpověď. Ale tu jsem ji dát v tu chvíli prostě nedokázala. Několik dní jsem o tom přemítala a hledala způsob, jak to smysluplně vysvětlit.

Ona klientka měla pravdu - spousta terapií je také zaměřených na cíl. Chci zdůraznit slovo “také”. Zvláště ty krátkodobé systemické terapie jsou orientované na výsledek, jsou pozitivní  a klient by se měl posouvat. Tím ovšem podobnosti nekončí. Základem koučování je pozorný rozhovor (jak řekl Radvan Bahbouh), ale i základem mnohých terapií je pozorný rozhovor. Vzhledem k systemickým či transcendentním koučinkům je tedy rozdíl mezi terapií a koučováním opravdu tenký. 

A tak jsem začala hledat, jak to opravdu je a kde najdu onu pomyslnou hranici mezi oběma disciplínami. Našla jsem zajímavý článek od Sylvie Navarové, která se podobné otázce sama věnovala, a jelikož je opravdu velmi komplexní, dovoluji si ho sdílet. Celý si ho můžete přečíst zde, níže dávám jen výtah z článku. 

Níže uvádím výtah z článku Sylvie Navarové “Hranice koučinku a psychoterapie”.
 
Jak poznáme, že klient potřebuje jinou formu pomoci než koučink? 
 
Kritérium užitečnosti koučování – klient říká, že koučink je pro něj užitečný, přemýšlí, dělá akční kroky, posunuje se na škále ke svému cíli v průběhu spolupráce.
Klienta odeslat na terapii v případě, že:
  • spolupráce není efektivní, klient se neposouvá směrem k cíli (i když jsme znovu ověřili cíl, zda je SMART, ekologický, zohledňuje sociální kontext, pozitivně formulovaný, motivující a klient na něj má vliv, a reformulovali jej),
  • klient se opakovaně vrací k již „vyřešenému“, tj. dochází pouze ke zdánlivým posunům v rámci koučovacích sezení, nikoliv již posunům a aplikaci výstupů do praxe a života klienta, nebo se u něj projevuje myšlenková perseverace (ulpívavé myšlenky),
  • klient přichází s tématem, které se nedá „vyřešit“ (např. klient nemá vliv na cíl, práce s pozůstalými, vážně nemocnými, klient v krizi), nebo se odpovědi na koučovy otázky nacházejí mimo jeho dosah (potřebuje odbornou radu nebo strategickou intervenci zvenčí),
  • klient se opakovaně vrací do minulosti a vůbec se ho nepodaří orientovat na budoucnost,
  • klient přichází s psychosomatickým tématem, nebo se zjevnými psychickými potížemi (úzkost, vyčerpání, špatná orientace v realitě atd.),
  • klient nemá schopnost sebereflexe či má patrné omezení kognitivních funkcí (tj, omezení schopnosti učení, zapamatování, přizpůsobování se neustále se měnícím podmínkám okolního prostředí, pochopení informací a s tím související schopnost posuzování, řešení problémů, plánování, organizování).

Jedinou možností, jak si uhlídat hranice mezi koučinkem a terapií je práce se sebereflexí a metareflexí a další vzdělávání. Znalosti z psychologie a psychiatrie jsou nezbytné pro všechny, kdo chtějí dělat live koučink, a velmi vhodné pro všechny kouče.

A protože dvoje uši slyší více než jedny, nebojme se sdílet s kolegy svou práci v rámci supervize. Supervize je znakem profesionality jak terapeuta, tak kouče!

Takže moje milá klientko, toto je má malinko opožděná odpověď na Vaši otázku. Děkuji za Vaši zvídanost a neodbytnost. Od teď už snad budu onen rozdíl mezi koučinkem a terapii schopna vysvětlit lépe. 

Koučink je pro klienta vhodný, když ho posouvá dopředu, když klient říká, že je pro něj koučink užitečný, píše si akční kroky, plní je, je plně zaměřený na přítomnost a moc často se nehloubá v minulosti. Oproti tomu klient, kterého není možno udržet zaměřeného na budoucnost a na cíl, neustále se vrací ke starým “vyřešením” tématům, neustále se vrací ke své minulosti, neposouvá se, to bude klient, kterému bychom měli nabídnout číslo psychologa, pokud sami nemáme psychologický či psychoterapeutický výcvik.

Pokud cítíte, že můj článek ve vás vyvolal další otázky, ozvěte se mi. Pište na katerina@bojdova.cz. Ostatním přeji úspěšný koučink.